Václav Koubek

Existuje jistě mnoho rozličných způsobů, jak a kde náležitě oslavit kulaté životní jubileum. Václav Koubek, kromě jiného také filmový herec, spisovatel – scénarista je známý spíše hraním v hospodách, menších hudebních klubech a sklepech, zvolil pro své padesátiny pražský Lucerna music bar. A i přes mé nemalé antipatie k tomuto místu musím nakonec konstatovat, že do menšího prostoru by se rozhodně tolik návštěvníků – gratulantů všech věkových kategorií nevtěsnalo.

Václav Koubek je bezpochyby nejen v rámci tuzemské písničkářské scény ojedinělou bytostí. Takové tvrzení by vytržené z kontextu mohlo zavánět dokonalým klišé. Opak je však pravdou. Ani na svém (pokud nepočítáme Ozvěny malých scén z roku 1985) šestém a tedy zároveň nejaktuálnějším řadovém albu Každej pes (2004) Koubek se svou kapelou neztratil původní invenci a hlavně se neopakuje (!), čehož si osobně cením nejvíce. Specifické, pregnantní a navíc neotřelé zachycení každodennosti bez všemožných berliček v podobě pateticko-intelektuálních výlevů řadí Koubka svým způsobem také k bytostem na okraji, o kterých zpívá v písni Sám na nové desce. Je samozřejmě otázkou, nakolik se v současné tvorbě odráží Koubek sám, jakožto autor. Nesmíme totiž zapomínat, že už asi deset let spolupracuje se svou doprovodnou kapelou, jejíž pilíře tvoří zkušený kytarista Jan Ponocný (podepsaný pod třemi písněmi na poslední desce Každej pes a mimo jiné také známý v souvislosti se skupinou Circus Praha, spoluhráč Miro Žbirky či jako autor části hudby k filmu Vaterland – lovecký deník), saxofonista Jaroslav Jeřábek (Garage) a bubeník Martin Rychta (Pod Černý vrch). V LMB doplňoval tuto kmenovou sestavu ještě Jiří Kubíček (Pod Černý vrch) na baskytaru. Kdo slyšel alespoň něco z poslední desky, určitě zaznamenal řadu hostujících muzikantů, z nichž se většina objevila také na narozeninovém koncertě.

O úvod se pár minut po deváté postaral sám „jubilant“ klasikou Šaty šupáka ze stejnojmenné druhé desky (1993). Pak už se na scénu postupně vydrápali další aktéři v čele s Jardou Svobodou, který v současné době „svůj Traband“ vyladil do excelentní formy. Vystřihli hitovku Hospoda a Milou z nové desky. Po Důstojnosti, Potkám, Byt a Rozjímání přišly na řadu starší osvědčené Hodiny, Bláznivá, Vlak a Pojď blíž z desky Bezvětří (1996). Už v této fázi by člověk z koncertu neodcházel zklamán. Ale byl to teprve samotný začátek a střídání pozvaných a předem avizovaných hostů dostalo neobvyklý spád. Po Dagmar Andrtové – Voňkové sklidila trochu očekávaně, ale také oprávněně největší aplaus Hana Hegerová a po ní tentokrát drsňácky vyhlížející Radůza, která byla přítomnými donucena k přídavku Jednou to pomine. Tuto gratulantskou vlnu završil jednou písničkou Luboš Pospíšil. Představit si Koubkova vystoupení bez jeho často neuvěřitelných historek, které úžasně navazují a korespondují s celým repertoárem je zcela nemyslitelné. Pro tento večer patřilo k vrcholům vyprávění o vysvobozování oslavencova otce z dvanáctimetrové studny, pro jejíž čištění používá osmimetrový žebřík…nebo o touze procestovat svět, přičemž mu už v Itálii došly veškeré peníze a o stopování zpět domů. Tyto okamžiky tvoří jen několik střípků neuvěřitelně barevné mozaiky pocitů, které v člověku uvíznou. To už jsem si ale také začínal říkat, jestli těch všech významných hostů není až moc? V zápětí zazněly Zákoutí či Marcelíno a přišel zahrát Vladimír Merta a později i Pavel Fajt (na sestavu tvořenou převážně ze skleniček).

Možná až trochu naivně jsem se těšil na písňové skvosty Bráchu nebo Andulu, ale začínalo mi být jasné, že ty večer asi opravdu neuslyším. Na druhou stranu se vtipným tahem ukázalo pozvaní Koubkových rodičů a tak nakonec jediný, kdo nakonec nedorazil byl Filip Topol, který se omluvil kvůli paradentóze. Závěr patřil Jiřímu Suchému, který přišel vyzbrojen banjem a tak se před půlnocí se sálu sborově ozývalo mimo jiné To všechno odnes čas…Večer se tak možná stal více přehlídkou Koubkových kamarádů a významných hostů, ale tak byl také od samotného začátku avizován a pojímán. Reprezentativnější a ucelený přehled tvorby by mohlo přinést chystané „Best Of…“ To však nic nemění na skutečnosti, že síla Václava Koubka & spol. spočívá hlavně v živém vystupování a to také ostatně středeční narozeninový večer náležitě potvrdil.

http://www.freemusic.cz/