Václav Koubek

Další výborné album nazvané KAŽDEJ PES si vydal VÁCLAV KOUBEK a zařadil na něj 16 písniček, k nimž si napsal všechny texty a ke dvanácti i hudbu. Třikrát skládal hud-bu Vaškův spoluhráč, kytarista Jan Ponocný, a jednou bubeník Pavel Fajt, který si také v písničce Stařec zahrál. Spoluhráčů si Vašek tentokrát přizval hodně. Kromě tradiční trojice Jaroslav Jeřábek (sax), Jan Ponocný a Martin Rychta (bicí) a zmíněného Pavla Fajta, se na několika nahrávkách objevuje Filip Topol u klavíru, přispěli i Vaškovi kamarádi ze skupiny Traband, dvakrát slyšíme foukací harmoniku Mildy Tottera a v bohatě zaranžované písni Sám si také zahráli Olin Nejezchleba na violoncello a Zuzana Peřinová na violu.

Album otvírá Ponocného píseň Potkám, ve které si Vaškova harmonika výborně rozumí s Jardovým tenorsaxofonem a text vychází z radosti ze setkávání s novými lidmi, která jsou Vaškovi inspirací pro jeho vyprávěné, zpívané i psané příběhy. Hudebně zaujme následující Byt, jehož úvod evokuje vzpomínku na někdejší slavné trio Cream, a nabídne krásné saxofo-nové sólo. Ovšem text hovoří o stěhování z bytu, což je záležitost hrůzu nahánějící (alespoň mně). Stejně jako v tomto, doprovází Vaška čtveřice Ponocný – Jeřábek – Rychta – Topol ještě v dalších dvou titulech. Prvý z nich, Rozjímání, si všímá rozdílného pohledu na chlapa sedícího v hospodě a samotnou ženu, která se pokusí o totéž. Závěrečná sloka je zcela vý-mluvná: Když si ale dáma do lokálu sedne/ chce si dát klídek/ a chvilku svou/ je celý lokál v jednom pozdvižení/ hospoda je náhle na nohou. Druhým takovým titulem je Dech, textová i významová hříčka, žonglující se slovem „dech“ a procvičující pravopis přivlastňovacího zájmena ve sloce „Vraťte mě mně“. Při prvních tónech písně Světla posluchače napadne, zda nezazní Oranžový expres či jiná countryovka, ale on je tu doprovod s foukací harmonikou v sestavě vlastně namístě, protože je to píseň v prvém plánu silniční, ovšem světla protijedou-cí kolony aut jsou autorovi záminkou k dalšímu významovému posunu, když zpívá: Ta světla co svítí/ mi do očí i tváře/ Tak jako na jevišti/ vedou jen ke slávě/ Čím víc se jim na odiv ty dáš/ tím do nitra více upadáš. Druhou písní, ve které se foukací harmonika ozve, jsou Příběhy, volná píseň s příjemnou melodií, jejíž interpretace je podpořena trubkou Jany Modráčkové ze skupiny Traband. Tato kapela se podílí ještě na dalších třech písních, z nichž Hospoda mluví především o svobodě a Vaškova melodika a jeho nezaměnitelný pěvecký styl se prolíná s charakteristickým zvukem hudební party Jardy Svobody. Tento sound se v podstatně jem-nější podobě ozve i v závěrečném titulu nazvaném Důstojnosti s krásnou hudbou Jana Ponoc-ného, která kontrastuje s lehce apokalyptickým Vaškovým textem – Uprostřed ulice/ probíhá štvanice/ o nohu zajíce/ všichni se tu rvou/ Na tom velkým rautu/ ve štvanici vlků/ bojím se že stanu/ se jim hostinou. Dojem z chmurného textu pomůže zaplašit závěrečná dlouhá instru-mentální část, na které se podílejí hlavně dva Jaroslavové – Jeřábek s tenorsaxofonem a Svo-boda s klarinetem – a také autor hudby, který tu zasedl ke klavíru. Na albu zaujme i jeho hud-ba na Vaškův text Totem, což je krátká, velmi rytmická písnička afrického střihu. Z dalších písní určitě stojí za pozornost Snílci, jakási koubkovská klasika s krásnými sóly Jardy Jeřábka, nebo Maska, rytmická píseň o podivném maškarním reji, i následující Tanec s jednoduchým doprovodem akordeonu, kytar a bicích. Ještě skromnější doprovod má Galaxie, což je létací píseň, v níž se zpěvák vznáší jako bublina a opakuje refrén: „Už mě nebaví bejt při zemi“. Vašek tentokrát odložil akordeon a nechal se doprovázet pouze kytarami a Filipovým klaví-rem. Ten zaznívá i ve zmíněné Fajtově skladbě Stařec, kde je doplněn pouze autorovými bi-cími a perkusemi.

Díky přizvaným výtečným spoluhráčům, ale samozřejmě i vlastním originálním hudeb-ním i textařským nápadům, se Vaškovi podařilo vytvořit album zvukově i stylově neobyčejně bohaté. Ovšem kvalita Vaškovy hudby není závislá na výběru a počtu spoluhráčů, ta se proje-ví na pestře zaranžovaném albu stejně jako při jeho sólovém koncertu, kde stojí před publi-kem sám, pouze s akordeonem, a téměř každou písničku doplní nějakým krátkým příběhem. Znáte tu historku o setkání s Karlem Gottem v moskevském hotelu Rosija? Zajděte na koncert a nechte si ji vyprávět!

Ivan Krott / Zpravodaj Jonáš